Stavba z 70. let minulého století představuje typický administrativní trojtrakt s příčným nosným stěnovým systémem a orientací hlavních fasád na východ a západ. Původní řešení vstupních prostor trpělo absencí hierarchie a nedostatečnou orientační funkcí, zatímco dlouhé chodby a úzké kanceláře se potýkaly s problematickým proslunění - nadměrným v dopoledních a odpoledních hodinách, což vedlo k zastínění oken a následně k nedostatečnému prosvětlení a ztrátě kontaktu s okolím.

Hlavním tématem návrhu se stala práce se světlem - jeho redistribuce do středního chodbového traktu a kontrola v krajních kancelářských traktech. Nahrazením příček skříňovými a luxferovými stěnami s nadsvětlíky vznikl prosvětlený prostor, který transformuje původní lineární chodbu na "enfiládu" vzájemně propojených příčných prostorů s různou mírou veřejnosti. Návrh respektuje konstrukční systém objektu, maximálně otevírá recepci pro vizuální kontakt s návštěvníky, zpřístupňuje terasy s lineárními květináči a přesouvá pracovní stoly hlouběji do dispozice kanceláří, čímž vyrovnává světelné podmínky během dne a vytváří nadčasový administrativní objekt s potenciálem pro budoucí úpravy.