Současná podoba řešeného objektu je výsledkem mnoha vrstev organických úprav a postupných rozšíření, které byly realizovány dle tehdejších potřeb a nároků jeho majitelů. Stávající dispozice s malými, členitými místnostmi je v návrhu nahrazena jednoduchým schématem s velkou denní místností coby ústředním pobytovým prostorem. Původní sklon střechy je otočen, aby následoval sklon okolního terénu. Chata se tak k hlavnímu vstupu na pozemek nově otáčí fasádou s okny namísto holé plochy střešní krytiny. Pod novou střechou se mimo objemu chaty nachází i nová terasa a kůlna.

Architektonicky návrh navazuje na původní charakter chaty. Ve velké míře zachovává původní otvory, jejich velikost i členění s výjimkou vstupního portálu a prosklené stěny, které ale jsou přirozeně zapojeny do původní logiky fasád. Tmavě mořené dřevo fasád a okenních rámů je doplněno světlými tóny konstrukčního dřeva a povrchu terasy.

V řešeném území se v dnešní době nachází 2 stavební objekty – rodinný dům (A) a hospodářské stavení (B).

Rekonstrukce rodinného domu ponechává jeho stávající zastavěnou plochu netknutou, zásadními změnami v kontextu řešené situace jsou plné nahrazení pozdějšího rozšíření domu v jeho jihozápadním rohu za lehkou dřevěnou přístavbu se zádveřím a terasou na 2NP a napojení východní zahrady přímo na interiér domu.

Konverze hospodářského stavení rozšiřuje zastavěnou plochu a kompletně přepracovává napojení objektu na pozemek a zahradu. Při stavení vzniká i přístavba dílny (C), která slouží i jako náhrada za odstraněný vstup do sklepních prostorů.

Každé ze čtyř jednotek v návrhu náleží i část exteriéru. Byt v objektu A na 1NP má novým schodištěm zpřístupněnou východní zahradu, byt na 2NP má velkou terasu nad novým vstupem a podkrovní byt má střešní terasu směřující na východ. Bytu v objektu B přirozeně patří západní část zahrady.

Stavba z 70. let minulého století představuje typický administrativní trojtrakt s příčným nosným stěnovým systémem a orientací hlavních fasád na východ a západ. Původní řešení vstupních prostor trpělo absencí hierarchie a nedostatečnou orientační funkcí, zatímco dlouhé chodby a úzké kanceláře se potýkaly s problematickým proslunění - nadměrným v dopoledních a odpoledních hodinách, což vedlo k zastínění oken a následně k nedostatečnému prosvětlení a ztrátě kontaktu s okolím.

Hlavním tématem návrhu se stala práce se světlem - jeho redistribuce do středního chodbového traktu a kontrola v krajních kancelářských traktech. Nahrazením příček skříňovými a luxferovými stěnami s nadsvětlíky vznikl prosvětlený prostor, který transformuje původní lineární chodbu na "enfiládu" vzájemně propojených příčných prostorů s různou mírou veřejnosti. Návrh respektuje konstrukční systém objektu, maximálně otevírá recepci pro vizuální kontakt s návštěvníky, zpřístupňuje terasy s lineárními květináči a přesouvá pracovní stoly hlouběji do dispozice kanceláří, čímž vyrovnává světelné podmínky během dne a vytváří nadčasový administrativní objekt s potenciálem pro budoucí úpravy.