Situace, landcape

Osazení domu a jeho hmota reaguje a vychází z terénních podmínek pozemku. Dům je osazen v těžišti území a přirozeně jej dělí na tři svébytné části s různými charaktery. Hlavní vstup pro smuteční hosty se nachází z pěší stezky lemující Cihelský rybník. Služební vstup je umístěn v severovýchodním rohu objektu od ul. Malá.

Stezka podél Cihelského rybníku si zachovává svůj charakter mlatové pěšiny. Objekt k ní přiléhá s mírným úhlem a vytváří tak odstup a intimitu pro svůj krytý předprostor. Molo umístěné naproti hlavnímu vstupu vychází nad rybník a reprezentuje Smuteční síň v dálkových pohledech. Samotná stavba je v nich skryta za vzrostlými stromy lemujícími břeh. Zvýšením nivelity terénu v jižní části navazujeme na úroveň hřbitova. Jeho hlavní pěší osu vedoucí od kostela prodlužujeme chodníkem, jenž je ukončen schodištěm klesajícím ke stezce podél rybníku. Z této hlavní osy se nad schodištěm ve směru od hřbitova vine bezbariérová stezka spojující hřbitov s východní částí území a parkováním.

Východní část území je vymezena navrženým objektem, hřbitovními zdmi a ploty okolních pozemků. Současná atmosféra zahrady – sadu zůstává v území zachována. Svahy jsou zmírněny a je jimi proložena stezka plynule stoupající odul. Malé kolem kolumbária k hřbitovu. Hřbitov je vedle této pomalu se vinoucí pěšiny napojen i schodištěm ve východním cípu pozemku. Přibližně v polovině stezky se pod hřbitovními zdmi nachází kolumbárium, které tvoří do terénu zaklesnutá oblouková stěna pro 150 schránek. Kolumbárium je začleněno do krajiny tak, aby bylo přirozenou součástí průchodu územím.

V návaznosti na Malou ulici je navržena plocha pro parkoviště, stání pro autobus a služební příjezd k domu. Naším záměrem bylo minimalizovat vizuální i fyzickou přítomnost automobilů v území. Plochy parkoviště jsou umístěny tak, aby umožnily zachování co největšího počtu stávajících vzrostlých stromů, které tvoří dělicí zelený pás mezi ulicí a domem. Samotné parkoviště je vymezeno vysokými živými ploty, které, spolu s nově vysazenými stromy při vjezdu, moderují jeho působení na ulici a zároveň směřují návštěvníka k přístupové stezce podél Cihelského rybníku. Služební část je oddělena branou a umožňuje pouze průchod pěších. Ve služební části se nachází služební vjezd, dvě parkovací stání pro vozy pohřební služby a v nezbytných případech je zde možný příjezd návštěvníků až k samotnému domu.

Dispoziční řešení

Veřejná část objektu následuje požadavky ze zadání soutěže a je tvořena třemi částmi – foyer, malým auditoriem s místností pro vystavení rakve a velkým auditoriem. Všechny tři prostory jsou opatřeny vlastními zahradami, resp. malým atriem v případě foyer, kterými jsou prosvětlovány a jsou skrz ně zpátky napojeny na okolní svět bez narušení intimity obřadů.

Foyer přímo navazuje na přestřešený předprostor při pěší stezce kolem Cihelného rybníku. Po vstupu se člověk nachází v otevřeném zádveří definovaném plnou zdí atria, která dělí vnitřní život domu od vnějšího světa. Ze zádveří je umístěn i vstup do chodby vedoucí k toaletám pro návštěvníky. Dvoukřídlé dveře na plnou výšku místnosti umístěné naproti otevřeným stěnám atria, jasně značí vstupy do malého a velkého auditoria. Jednoduchými dveřmi je z foyer zpřístupněna hala, která vede k místnosti pro vystavení rakve.

Malé auditorium je umístěné v západní části objektu a je z něj přes halu dostupná místnost pro vystavení rakve. Hala, která je mimo malého auditoria přístupná i z foyer a ze zázemí objektu, tvoří pomyslnou hranici a křižovatku mezi provozem a veřejnou částí domu. Hala samotná není primárním obřadním prostorem, ale plní roli významné cesty při rozloučení nejbližších v místnosti s vystavenou rakví. Její důležitost je podtržena její výškou a bazilikálním osvětlením. Místnost pro vystavení rakve je pro návštěvníky dostupná z haly, pro zaměstnance je poté dostupná skrytými dveřmi z místnosti pro přípravu zemřelých, naproti kterým se úzkým oknem dívá do zahrady malého auditoria. Velké auditorium o rozměrech 12x12 m je uzpůsobeno k obřadům až pro 125návštěvníků. Při obvodové stěně se v něm nachází rampa vedoucí do rozlehlé zahrady, která v případě zájmu může hostit i samotný obřad.

Obě auditoria mají cíleně čtvercový půdorys proto, aby bylo přirozeně umožněno různé rozestavení mobiliáře dle potřeb jednotlivých obřadů. Z obou je také možné opustit budovu nejen přes foyer, ale i přímo přes jejich zahrady. Ač se s vynášením rakve počítá primárně u auditoria velkého, je možné jej realizovat i u auditoria malého.

Zázemí Smuteční síně se nachází v severovýchodní části objektu a přímo navazuje na služební vjezd do území. Vstupním bodem je velký krytý služební dvůr prosvětlený světlíky při obvodové stěně, který umožňuje najetí auta pohřební služby a vyložení rakve. Ze služebního dvoru je možný vstup do přípravny zemřelých, místnosti pro odpad a skladu květin. Nakonec naproti vjezdu do něj se nachází zádveří a vstup do dalších částí zázemí. Místnost pro řečníka a režie je umístěna v těsném sousedství haly a zároveň umožňuje případný přímý vstup z přípravny zemřelých. Zázemí využívá výšku objektu a zbylé části provozu – denní místnost, šatna, umývárny, toalety a technické místnosti jsou umístěny na druhém podlaží. Jak k technické místnosti, tak k denní části, přináleží část otevřené terasy, která se nachází nad služebním dvorem. V technické části je možné umístit venkovní jednotky TZB, pobytová část může sloužit pro odpočinek zaměstnanců. Potřebné rozvody TZB – VZT, audiotechnika a osvětlení jsou poté přes technickou místnost vedeny do prostoru nad zavěšené dřevěné podhledy auditorií a foyer, kde jsou skrytě umístěny jejich koncové prvky.

Prostor, atmosféra a materialita

Vnitřní části domu jsou navrženy v paletě vycházející z tradičních stavebních materiálů – hrubá betonová podlaha, světle omítnuté zdi a dřevěné zavěšené podhledy tvoří jednotný jazyk prakticky všech veřejně dostupných místností. Jejich rozličná atmosféra je tvořena převážně prací s prostorem samotným – jeho výškou a proporcemi a podobou jejich zahrad, skrz které získávají své přirozené světlo. Masivní plechové dveře v pískové barvě jasně označují průchody mezi jednotlivými místnostmi. Strukturální zasklení poté smazává rozdíl mezi prostorem auditorií a jejich zahradami. Dílčí dělicí konstrukce – stěna atria a stěna vymezující rampu ve velkém auditoriu jsou poté navrženy z bílých cihel.

Materiály vnější obálky pokračují ve stejném principu jako interiér budovy. Světlou omítku obvodových zdí zde doplňuje terakotová střešní krajina pálené krytiny. Plné zdi poskytují smutečním rituálům potřebnou intimitu a ochranu a střešní krajina, která přímo reflektuje charakter vnitřních prostor, se stává expresivní složkou obálky budovy. Vzhledem k usazení objektu v terénu, jsou tvary střechy jasně pozorovatelné již při průchodu hřbitovem směrem k Cihelnému rybníku a v blízkém okolí domu.